Duben, měsíc, který mne zasáhl až do morku kostí

Uff, a Aaach, sotva stojím na nohách, daří se mi ještě dýchat? Má význam vytvářet jakékoli plány? Jak znovu a znovu dávat důvěru a otevírat své srdce? Co z mé práce má význam a smysl pro můj další život? Jsem to vůbec ještě já? A kdože to jsem, když každá má představa o mně samé je téměř okamžitě a v zárodku rozdupána a zničena? Čeho se mám zachytit? Co je reálné? Jak uchopit sebe, realitu v které se nacházím, když vím,cítím, prožívám, že vše je NIC? 

Jak si hrát a tvořit v nekonečném zdroji? Jak se svobodně projevovat v světě sevřeném strachem? Jak se tímto strachem nenechat zasáhnout a požírat? Jak vše cítit a zároveň nezúčastněně pozorovat? 

Duben mi přinesl do života rozpad, rozklad a možnost nových začátků a poznávání zatím skrytých tajemství hry zvané Život.

Děkuji Ti DUBNE, Děkuji vám Strachu, Obavo, Nejistoto!

Já Jsem Suhayla